Komentáře

Není nutné analyzovat každé slovo, stačí vnímat tu energii. Rozhodně to na mne nepůsobilo, že tam Josef není rád a že má zaječí úmysly. A že se mu nelíbí co někteří moderátoři pouští, to je naprosto v pořádku. Ruku na srdce, kdyby R1 hrálo nonstop podle Josefa, tak by to ztratilo to kouzlo a nebylo by to ono. A k tomu jak Josef zmiňuje, že někteří pouští věci, co „uráží“ podstatu a kořeny R1, tak by měl sám vzpomenout, že i nástup jím preferované elektronické scény na R1 někteří „ortodoxní“ posluchači původně více kytarového R1 taky nesli s velkou nelibostí. Hudební směry se nějak vyvíjejí a rádio přirozeně s nimi. Jak řekl Ondřej Štindl v jednom narozeninovém rozhovoru, ta generační obměna je prostě nevyhnutelná a asi i žádoucí, protože jinak by z toho nakonec bylo rádio pro zestárnuvší máničky a punkáče a to nikdo nechce. To v rámci skupiny RU částečně supluje Beat, takže asi v pořádku. Na R1 je právě unikátní, že u něj si vybíráš kdy si ho pustíš podle toho, kdo zrovna sedí za mikrofonem a pouští muziku. Každý DJ/moderátor má jiný vkus, jiný přístup, jinou „dramaturgii“. S někým souzníš víc, někdo ti úplně nesedí, u někoho to třeba i časem přehodnotíš. Mne třeba paradoxně ty největší legendy R1 baví spíše méně. Vysílání Jany Kománkové málokdy doposlouchám do konce, často to vypínám se slovy „Kománková si zase užívá svojí depresi.“. Josefův výběr mi přijde dost monotónní a snadno rozpoznatelný, Ondřej Štindl taky hraje pocitově „furt stejně“. Standa Zima, Jiří Šteffl neurazí ani příliš nenadchnou. Ani hitparádu Jaromíra „Jerryho“ Žáka nepovažuji za etalon vysílání. Z té staré party mi asi nejvíc přirostl k srdci Zdeněk Hnyk, který hraje, dle vlastních slov, „ode zdi ke zdi“, ale stále to má hlavu a patu. Nemá problém v jedné hodině zahrát Glenna Millera a London Electricity a pořád ti to dává smysl. Třeba takový Robert „Homeboy“ Procházka má taky svůj styl co mě baví. Každé svoje vysílání zahajuje úvodní skladbou z filmu Kulový blesk od skladatele Zdeňka Lukáše, což je taky zajímavý úlet, možný asi vážně jen na R1. Kdo mi hodně ve vysílání chybí je Dan Walterstein, díky kterému jsem na R1 objevil asi nejvíc zajímavých, často teprve začínajících nebo ještě neobjevených kapel a interpretů, které pak už nezávisle na R1 sleduji dodnes a pozoruji jejich hudební vývoj a trochu mne mrzí, že Dan už v rámci R1 není u toho. Z té „mladší“ krve jistě stojí za pozornost třeba Wlado Del Rey, Mike H, Žofie Helfertová, Jakub Šponer, Josef Hradilek, bavila mě nyní již na R1 nevysílající jeho sestra Mariana (známá hudebním projektem Maryland), nyní už jen občasník Pierre Urban má taky zajímavé, často trochu najazzlé selekce, sólo mě docela bavila i Paulina Maťová, nyní v tandemu s partnerem, na jehož jméno si teď nevzpomenu, už mne to trochu míjí. Abych to nějak zhrnul, zkrátka nemám dojem, že by se R1 ubíralo nějakým špatným směrem, nebo snad nějak „komerčnělo“. Občasný úlet směrem k mainstreamu mě nijak nepobuřuje, někdy to může být v jistých souvislostech i jaksi „osvěžující“, že člověk na chvilku vykoukne z toho podzemí a připomene si, že i tam nahoře je svět.