Komentáře

Díky Vašemu podnětu jsem si v posledních asi deseti dnech pouštěl Radio 1, kdykoliv jsem měl příležitost. Stanici jako takovou jsem jako mimopražský znal již od začátku devadesátých let, při vzácných návštěvách Prahy v druhé půlce devadesátek jsem ji zkoušel poslouchat jako jiná pražská rádia. Až s nástupem internetového streamu jsme my, co jsme vyrůstali na Moravě, mohli častěji ochutnávat pražské stanice. Velmi rád vzpomínám na okamžiky, kdy na vysokoškolských kolejích v Ostravě na přelomu milénia bylo Radio 1 výjimečně pouštěno do rozhlasu po drátě na jednotlivých pokojích. Pro mě to byl fantastický zážitek, dodnes si třeba vybavuji směnu Bély Nemeshegyiho. Přes internet jsem Radio 1 poslouchával docela často a rád, mělo vždy specifickou atmosféru tak vzdálenou ostatním rádiím.

Radio 1 bylo pro mě jedním z důvodů, proč jsem se pak odstěhoval do Prahy. Zhruba v letech 2006 až 2012 jsem 91,9 poslouchával hlavně o víkendu při toulkách po městě jako soundtrack, přes týden pak pravidelně úterní Velkou sedmu s dobrou českou a slovenskou hudbou. Pak jsem pod vlivem změněného životního stylu i nástupu stravitelného Coloru jedničku prakticky přestal poslouchat, přestože jsem ji měl vždy uloženou na čelných pozicích v předvolbách. Poslech se omezoval jen na krátké momenty při prolaďování pásma.

V uplynulých dnech jsem se k poslechu Radia 1 s chutí vrátil a musím říct, že je vlastně pořád stejné ve svých kladech i záporech. Stejné jingly, svébytné reklamy, stejně neformální až nemotorný projev DJů, jako je Josef Sedloň, stejná rozmanitost jednotlivých bloků a pořadů, kdy vedle sebe hrají místy až uhlazeně popové tracky a pak těžko stravitelný materiál, který možná zná jen jeho autor a pak už jen DJ, co ho pouští (předem daný playlist neexistuje). Nezměnila se neschopnost vyjádřit se a dobře vyslovovat v případě některých DJů (sestava se mění jen velmi málo), nezměnila se ta nepředvídatelnost hudby a obsahu, pokud posluchač detailně nezná dosti obsáhlé a strukturované programové schéma, aby se mohl připravit na to, co přijde. Nezměnila se ta svérázná atmosféra vysílání, kterou jinde nemají, někdy veselá, přátelská, mnohdy až temná, složitá, těžká, nesnesitelná. Nezměnila se dlouholetá výhoda v podobě robustního signálu po Praze i daleko za ní.

Mým ideálem je rádio o něco stravitelnější, jednodušší, popovější, konzistentní, předvídatelné v každé chvíli, profesionálně znějící, něco mezi mainstreamem a alternativou, ne nutně s novinkami, takže něco mezi Colorem, Expresem, Spinem. Radio 1 už léta existuje ve vlastním časoprostoru a má-li posluchač ochotu být vtažen do něj, je to pokaždé zážitek. Funguje to i v rámci velké mediální skupiny Ivana Zacha a to je moc dobře.