Před pěti lety jsem se svěřil laskavému čtenáři s tím, co vlastně celé dny poslouchám. Nastal čas podívat se na mé rozhlasové preference znovu a provést přímé srovnání 2007 vs. 2012:
Všednodenní ráno. V sedm hodin zapípá budík. Dychtivý po nových velkoměstských zážitcích vylézám z postele a přitom nahmatávám dálkový ovladač. Bez něj po ránu ani ránu. Čas odlepení víček od bulv zůstal stejný, také hlavní přístroj je stále tentýž, ale v jiných bytových kulisách. Dychtivost povadla pouze nepatrně.
Večer předtím už mám obvykle zvolenu stanici, abych ráno neztrácel čas zdlouhavým výběrem. Tedy zapínám. Obvykle začínám zprávami na Českém rozhlase Regina. Pražské události jsou opravdu z Prahy a vedle přitažlivého hlasu vždypřítomné Oldřišky Rajnoškové oceňuji také hezké fanfáry ve znělkách stanice. Po cca pěti šesti minutách mluveného slova, během nichž stihnu připravit snídani, přelaďuji. Bezstarostná jízda je sice vítaným zpestřením jinak nudné a socialisticky podbízivé Reginy, ale poslouchat každý den příhody z Jižní spojky a dennodenně se dozvídat, kde jsou čtyřky a pětky, brzy omrzí. Zvlášť když posloucháte v koupelně a nikoliv za volantem. Tento typ vysílání se stává dobrodružným až v případě mimořádných událostí. Oldřišku, Reginu ani jiná děvčata už neposlouchám, v poslední době dávám přednost zpravodajství na ČRo 1 – Radiožurnálu. Je obsáhlejší, důkladnější, ač prošpikované nesympatickými jingly dua Bočanová-Etzler.
Přepínám. Vybrat si po ránu rádio není věru lehké. Snažím se vyhnout stereotypu. Možná proto poslouchám Ranní kuropění Českého rozhlasu 4 – Radia Wave. Každý den je pojat jinak, s jinými moderátory, jinou hudbou. Nejzábavnější jsou úterky a čtvrtky. V úterý běží Vstáwave Show hiphopové dvojice Gipsy a Rockstar. Pánové namísto moderování doslova hrají a někdy jsou kupodivu vtipní. To bývá tehdy, když začnou vtipkovat na citlivá témata národnostních či jiných menšin. V žádné jiné stanici by si nedovolili hrubě zesměšňovat Romy. Radio Wave může, Gipsy je totiž jeden z nich.
Zábavně je pojato čtvrteční Ráno z milosti s „konkurzním“ moderátorem Maksem. Jeho humor je založen na mazáckém a pohrdavém přístupu k hostům – účastníkům konkurzu. I tady to funguje. Zdařilý je i pátek – Friday Ripple s anglicky mluvícím Craigem Duncanem. Ten se svým osobitým a sympatickým projevem strčí do kapsy o poznání nudnější pondělí Lenny Trčkové (Wake Up Call) a zvláště pak středeční omyl s názvem Ráno ve střehu. Program moderuje Adriana Krobová, která zároveň působí na ČRo Regina. Odtud si bohužel přináší strnulý a příliš formální způsob projevu, který nekoresponduje s cílovou skupinou ani s ostatními moderátory Radia Wave.
ČRo 4 ani po ránu rozhodně není stanice, která by se chtěla podbízet. Trvá si na svém alternativním a nehitovém playlistu, který není dobré poslouchat jen jako kulisu k ranní hygieně. Hudba je ke vstávání relativně těžká, na druhou stranu máte jistotu, že neuslyšíte žádnou provařenou produkci a že nebudete hudebně zabednění. Osobně oceňuji především kusy z alternativního hiphopu, breakbeatu a elektroniky obecně.
Je kolem čtvrt na osm. Jako vždy přichází Crosscheck, sport na Radiu Wave. Otázky redaktora Pavla Petra i odpovědi hráčů a trenérů jsou plné sportovních klišé a pokaždé stejné. V té době snídám. V půl velmi krátké zprávy. Poté mám chvilku čas a začínám přelaďovat. Když chci slyšet informace o dopravě, vracím se na Reginu nebo naladím Beat – Beaťáci na čtyřech kolech, to už je pojem. Hledám zajímavou hudbu. Někdy mě zaujme tanečními oldschoolovými tracky Robert Procházka na Radiu 1, někdy se urodí na Expresradiu. To je jedna ze stanic, kterou volím jako alternativu k Waveu. O poznání uhlazenější, popovější, angličtější, ale stále docela vkusná. Hlavně ten zvuk. Expres má dobře nastavené parametry zvuku (pravým opakem je Radio Contact Liberec, stanice z minulého století).
Dobrým ranním vysíláním by byl i program Info DJ Radia, nebýt relativně řídkého výskytu mluveného slova. Myslím, že ráno by měla rádia mluvit prostě více. Info DJ má slušný informační servis, moderátoři přinášejí konkrétní fakta, nesnaží se bavit, vyplnit frázemi čas mezi reklamou a hudbou. Ale je toho po ránu málo.
Tak tady se změnilo mnohé. Radio Wave z FM zmizelo. Mám možnost si jej pustit na internetu, ale dělám to tak dvakrát třikrát do roka. Mezi 7. a 8. hodinou vysílá nemoderovaný proud, jsem líný zapínat počítač nebo si vybíjet mobil, proto neposlouchám. V předloňském roce jsem zjistil, že kompromis mezi slušnou hudbou a obstojnou zábavou nabízí po zániku Radia DJ a jeho znamenitého Ranního škrábání pouze Expresradio, loni se v pražském vzduchu objevila další zajímavá ranní tříhodinovka, a to na Radiu Spin. Po ránu tedy střídám nejčastěji 90,3 a 96,2, a to přibližně po dvou týdnech. Expres Ráno (Veronika Koko Kokešová, Marek Malík) respektive Morning Wishlist (DJ Enemy a Jaro Cossiga učinili tento program zajímavým i pro mě). Zbylé stanice už mají menší či větší nedostatky, převážně v hudební nabídce. Nejsem vyznavač apatického kulisního poslechu, nýbrž drobných radostí, překvapení a zážitků plynoucích po rozhlasových vlnách. Občas proto zabrousím i na frekvenci trochu nekonvenčního Rádia Sázava 89,3.
Proti rannímu stereotypu pomáhá jednou za čtvrt roku projet postupně program všech dostupných rádií. S tímto přístupem můžu po celý měsíc poslouchat každé jitro jinou stanici. Potvrdím či poopravím si tak názor na tu kterou frekvenci a umožňuje mi to udržet si přehled o vývoji trhu. Zjistím, kde a jak přejmenovali ranní show, kdo kam odešel, kdo kde přibyl. Třeba Vojta Efler z Expresradia přestoupil do stáje o poznání mainstreamovějšího Radia City. Beze změny. O něco častěji vydržím poslouchat ještě např. Dvojku nebo Oldies. U některých stanic mi doslova přestává chutnat snídaně. Takový Impuls a Frekvence 1 mým současným měřítkům kvality neodpovídají tak výrazně, až je mi to někdy líto a připadám si jako vyděděnec cílových skupin.
V pražském éteru existují také dvě stanice, které se svým zaměřením zcela vymykají běžnému pojetí ranního vysílání. Jde o Český rozhlas 3 – Vltava a Classic FM. Mimo čas a prostor někdy působí i rána na Radiu 1. Pokud chci ulétnout mimo pražský shon a spěch, volím jednu z nich. Ano, toto stále platí. Mezi stanice „mimo“ řadím i Radio Ethno, které mezi 7:00 a 8:00 stejně jako jindy nemá moderované vysílání. V pátek dokonce vysílá v tomto čase předtočený hudební speciál Reggae Wave. To je celostátní rarita.
Cestou do práce rádio poslouchám výjimečně, nemám to daleko a v autobuse už se psychicky připravuji na dobrý výkon v „officu“. V zaměstnání rádio neposlouchám. Nemusím a ani dobrovolně nechci. Ruší mě to. Vynahradím si to přece večer a o víkendu. Když už je po všem, snažím se chytit po šesté večer pořad Radiofórum na Českém rozhlase 1 – Radiožurnálu. Nejen v personálním obsazení navazuje na proslulý Svět o šesté české redakce BBC. Jó, to byly časy. Uvědomuji si, že Radiofórum v současné podobě je jediný pořad, který na Radiožurnálu pravidelně vyhledávám. Když nestíhám, náhražkou je Stalo se dnes v devět. Na obou relacích mi vyhovuje vedle informační hutnosti absence hudby. To je také velká deviza jediného „večerního“ rádia, Českého rozhlasu 6. Jeho zpravodajství a publicistika jsou analytičtější a globálnější, na večerní poslech velmi vhodné. V současnosti cestuji po ránu metrem, proto bez signálu a možnosti poslechu rádia. Výjimečně zapínám po osmé ráno zpravodajství Rádia Česko, dokud ještě funguje. Večer od 18:00 dávám jako před lety přednost Radiožurnálu, program má stejný obsah, změnilo se pouze jméno na Zprávy o šesté, resp. Ozvěny dne.
Promarněnou příležitost vidím ovšem ve vysílání zpravodajského Rádia Česko. Tato stanice by mohla být jednou z hvězd ranního i večerního éteru. Ale začíná vysílat ráno až v osm hodin, kdy už většina potenciálních posluchačů nemá čas a klid k poslechu mluveného slova. Vysílání uzavírá již ve čtyři odpoledne, pracující nebo student tak nemá šanci. Úlohu Rádia Česko večer supluje Radiofórum na Radiožurnálu. Je vidět, že jednotlivé veřejnoprávní stanice nejsou příliš šťastně naprogramovány a zkoordinovány (Radiožurnál vs. Česko vs. ČRo 6).
Je okolo devatenácté hodiny. Co poslouchat nyní? Nabízí se vypnout přijímač a dělat něco jiného nebo vůbec nic. Když už dám rádiu další šanci, volím Wave, Muzikizum Expresradia, když si vzpomenu, tak také Čajovnu na Vltavě, někdejší číslo 1 středomoravského éteru. Ale teď jsem v Praze! Příležitostně si poslechnu večerní rockové speciály na Radiu Beat. Po osmé večer se nabízí např. úterní Velká sedma na Radiu 1. Zdroj kvalitní tuzemské hudby. Když už Radio 1, tak také středeční Zátiší. Ale musí tam být Josef Chuchma. Ten tomu dává správný říz a úroveň. Jeho zdánlivě laický a rýpavý přístup k tématům mě baví stejně jako jeho schopnost nepochlebovat hostům. Josef bývá občas hostem Kritického klubu Jana Rejžka na ČRo 6, což je rovněž velmi hodnotná relace. Od 19 hodin už rádio moc neposlouchám. Pokud ano, tak např. krásně dlouhé desetiminutové zprávy na Českém rozhlase 6. Na stejné stanici někdy vyhledávám po 22. hodině pořad Studio STOP. Vyloženě tradiční je pro mě úterní večer na Radiu 1, kde běží československá hitparáda Velká sedma. Stále velmi důležitý zdroj současné tuzemské hudební tvorby a zároveň tip na návštěvu koncertu. V tom jsou možnosti hlavního města štědré. Zátiší si pustím jen výjimečně, při zvláštních příležitostech, podobně přistupuji ke Kritickému klubu.
Víkendový režim je poněkud odlišný. Hodně času trávím v ulicích Prahy. Jedu-li metrem, ke slovu se dostává MP3, rádio v metru poslouchat lze, ale jen v krátkých úsecích (zkuste třeba Nuselský most). V poslední době si ničím sluch house/trance sety od DJ JayDanyDee. Když už jsem na povrchu, mám obvykle naladěno 89,0 – to malé městské rádio, které vedle mě poslouchá zanedbatelný počet zoufalců.
Přes víkend častěji ladím Radio 1, kde se o víkendu objevuje řada DJů, které mám rád. Relativně noví Douglas Arellanes a Jarda Dušek, ostřílení a stále skvělí Ráchel a Standa Zima. A samozřejmě Unzipped. V tom pořadu nejde ani tak o novou hudbu, jako o peprné komentáře k ní z úst protagonistů – věčně frustrované Jany Kománkové a rádoby světaznalého Rodrigueze. Víkend je rovněž ve znamení zvýšeného podílu taneční hudby v éteru. Hudební víkend otevírá páteční Dance Extasy Fajn Radia (jediné co na této stanici stojí za pozornost), poté WaveSound na ČRo 4. Sobota, to je třeba Saturday Night Fever na Expresradiu. Tamtéž o den později uzavírá dvoudenní volno převážně houseový Cream. Šlehačková tečka.
Také víkendy se „hnuly“. Stále platí, že o víkendu poslouchám ve větší míře Radio 1. Stálicí je Douglas Arellanes. Svůj půvab mají také směny Ivety Nebesářové či Ondřeje Štindla. Představují podmanivý soundtrack např. k procházkám v městských parcích, po nábřežích, pustých uličkách. Za zmínku stojí rovněž pořad s novou „hipsterskou“ hudbou Fresh! na Expresu. Na téže stanici stále funguje Sunday Night Cream, pořad, který se ideálně hodí na vytvoření útulné a povznášející atmosféry v obývacím pokoji nebo ložnici. Lounge a chilloutu je v domácím éteru zoufale málo.
Příležitostně, nikoliv pravidelně, se prostřednictvím internetu vracím k poslechu pirátských stanic z Londýna i mého velkého letošního objevu Jamm FM z Amsterdamu. Jedná se o rádia, která mě hudebně velmi zasáhla a ovlivnila.
Srovnám-li celkovou dobu poslechu tehdy a nyní, je to značný úbytek. Hodně času místo rádia věnuji online hudebnímu přehrávači Grooveshark případně YouTube, obě služby představují skutečně hlubokou studnici hudební historie a současnosti a s tím spojených objevů, překvapení a pěkných vjemů.
Zvláštní kapitolou je poslech mnoha a mnoha hodin záznamu vysílání někdejšího Radia Golem, které jsou k dispozici prostřednictvím webu SoundCloud. Jde o návrat do první poloviny devadesátých let, kdy se rádia produkovala na koleně, ale o to intenzivněji a dobrodružněji. Narážím tam na mnoho raritních skladeb, které dnes v éteru není možné slyšet. Vysílání zní i po dvaceti letech odvážně a progresivně, protože tehdy se stanice orientovaly na přítomnost a budoucnost a plně využívaly svobodu projevu. Možná kdyby někdo v roce 1992 věděl, kam hudební úroveň českých rozhlasových stanic za dvacet let dospěje (minulost, konzervativnost, unifikovanost), asi by se toho ani nechtěl dožít.
10:23 03.10.2024