Loučení s Radiem Rubi

Když jsem se na začátku září dozvěděl, že Radio Rubi přenechá své frekvence Blaníku a Fajnu, nebyl jsem nějak zvlášť překvapen. Poslední roky naznačovaly, že tohle olomoucko-uničovské médium nemá dobré vyhlídky a konec dříve či později přijde. Přesto se mě zmocnila jistá nostalgie a vědomí brzkého ukončení provozu ve mně vyvolalo po mnoha letech velký zájem o tuto stanici.

O chystaném soukromém rádiu v mém domovském městě Uničově jsem se dozvěděl už v roce 1991, tedy v té době, kdy jsem vůbec prvně naladil soukromé rádio (Ekol.S 104,6) a začal se postupně více a více zajímat o novinky v rozhlasovém éteru. Uničovská stanice se měla původně jmenovat RUBIO, docela dlouho trvalo, než na přelomu ledna a února 1993 na prozatímní frekvenci 99,6 odstartovala. Zažil jsem její testovací vysílání už v září 1992. Slyšet rádio, které mělo studio jen 350 metrů od našeho domu, bylo velkým zážitkem, přestože vysílání zpočátku trpělo silným amatérismem a hledáním koncepce.

Rubi mělo ve svých začátcích, jako spousta jiných rodících se lokálních rádií, poměrně široký hudební záběr bez jasnější profilace. Vedle popu novějšího i staršího zněl v autorských blocích i tvrdší rock, ale také například dechovka, která v programu vydržela řadu let. Za mikrofonem se objevovaly různé místní osobnosti spojené s hudbou a kulturou obecně, například i dnešní starosta Uničova a nedávný kandidát do senátu Radek Vincour.

Mě jako teenagera nejvíce zasáhly aktuální taneční hity žánru eurodance. Rubi mi přišlo atraktivnější než nejbližší regionální konkurent Radio Haná, které bylo v éteru o něco déle.

Poté, co na podzim 1993 zahájily vysílání celoplošné priváty Radio Alfa a Frekvence 1 a poměrně rychle následovala série dalších přírůstků v éteru, jsem o Rubi ztratil zájem, protože vynikla jeho neprofesionalita a nezkušenost, přestože hudebně mi bylo blízké. Nová rádia z Prahy zněla mnohem kvalitněji, atraktivněji. Na Olomoucku jsem později fandil alternativnějšímu Rádiu Pohoda a následně tanečně laděnému Rádiu Hity, kam z Pohody přešly některé osobnosti.

Mnoho rádií mě bavilo ve svých začátcích, když byla málo známá, podceňovaná, raritní, experimentující, odvážná, to se týkalo i Evropy 2, která do teritoria Radia Rubi vstoupila s odstupem tří let. Zájem o ně jsem ztratil, když se staly mainstreamem. Občas se stávalo, že se populárními nikdy nestaly a skončily.

Rubi se postupně profesionalizovalo a nabíralo na poslechovosti, na přelomu tisíciletí mívalo úctyhodných sto tisíc posluchačů denně. Já jsem se však Rubi v té době spíše vyhýbal, vadilo mi ho slyšet někde v obchodě, v restauraci, což se vzhledem k velké oblibě rádia stávalo na Olomoucku často.

K Rubi jsem pozvolna znovu nacházel cestu až někdy kolem roku 2002, kdy jsem na něm při pravidelném cestování na kolej v neděli odpoledne slyšel dobrou taneční hudbu. V té době jsem se ale více zajímal o rádia dostupná na Ostravsku, kde jsem studoval (Hellax/Helax, Fun Radio, Rock FM, polské stanice atd.) a díky internetu stále více také o lokální pražská rádia alternativnějšího ražení (Radio 1, Expresradio).

Na Rubi v takové konkurenci moc času a prostoru nezbývalo, proto jsem mu dlouhá léta nevěnoval větší pozornost. Zhruba od roku 2006 jsem vnímal, že proti jiným stanicím hrálo hodně taneční hudby, ale až na výjimky jsem tuto stanici neposlouchal, pouze orientačně sledoval, co a kde vysílá. Své pokrytí postupně velmi rozšířilo, ale jádro posluchačů zůstalo jen na Olomoucku, vysílače ve Zlíně a Brně davy nových zájemců o program Rubi nepřinesly.

V posledních zhruba dvou letech se na našem webu objevily spekulace o možném prodeji rádia. Dlouholetí posluchači si všimli, že stanice změnila hudební výběr, opustila CHR formát a cílí na starší posluchače s velkým množstvím pop-rocku, české a slovenské hudby a výlety do osmdesátých let. Zároveň její program působí úsporným dojmem.

Od té doby jsem Radiu Rubi věnoval mnohem více času, než za posledních dvacet let dohromady. Rubi určitě nezní zaměnitelně, proti konkurenci hraje mnoho méně známých skladeb včetně spousty tuzemských interpretů. Nedává takový prostor novinkám jako kdysi, chvílemi je až podobné Blaníku nebo Impulsu. Pro dosavadní posluchače plánovaná změna z Rubi na Blaník alespoň nebude takový hudební šok jako v případě ostravského Helaxu. Na Rubi překvapí přítomnost jmen jako Sto zvířat, Šum svistu, Chic, Electronic, na druhé straně též Marcely Holanové či Lucie Vondráčkové.

Při delším poslechu je patrné, že Rubi používá starší zvukový obal ještě z dob, kdy hrávalo novější, tanečnější hudbu (Rádio plné energie), který už neodpovídá současnému konzervativnějšímu, většinou popovému až pop-rockovému playlistu.

Hudební výběr nemá zřetelné hranice, jde o velmi pestrou škálu hraničící s gulášem. V některých momentech jsou kontrasty odpuzující a množství českých a slovenských jmen nadměrné, jindy je ta směs ve své originalitě a odlišnosti od velkých stanic sympatická.

Stará hudební databáze je rozpoznatelná díky tzv. titulkům – na konci skladby je ohlášen hlasem Libora Červinky (Fajn radio) její interpret a název. Červinka se na Rubi objevuje v pravidelných nejen showbusinessových rubrikách, jedněch z mnoha, které rádio vysílá formou voice-trackingu neboli předtočeného mluveného slova. Po něm někdy bývá několik vteřin ticho, kdy vynikne brum na vysílači 97,1, teprve pak zazní jingl, což odpovídá nějakému začínajícímu či dobrovolnickému rádiu, nikoliv stanici existující téměř třicet let.

Moderátorský tým je malý, dlouhá léta i z jiných stanic znám Vítka Šoukala, Pavlínu Matulovou a Honzu Sedláčka, což je jediný moderátor, který byl na Rubi v jeho začátcích a zřejmě bude i u jeho konce. Z minulosti neznám pouze Milenu Hobzovou disponující velmi příjemným hlasem.

Blížící se konec stanice ve mně budí, přes některé výhrady k zejména hudebnímu obsahu vysílání, k současnému Radiu Rubi sympatie, nostalgii po devadesátkovém boomu podnikavosti v domovském regionu a hlavně úctu k tomu, že toto regionální rádio v Olomouckém kraji dokázalo úspěšně a samostatně fungovat tak dlouhou dobu.

V roce 1993, krátce po startu vysílání, jsme s bratrem v telefonické soutěži na Radiu Rubi vyhráli cédéčko. Byl to singl U96 – Das Boot. V té době jsme ještě neměli CD přehrávač, tak jsme na tuto výhru mohli jen koukat. Obal byl poškrábaný a páchnul cigaretami…