Že slýcháme z různých středoproudých rádií každý den znova a znova tu úzkou a málo proměnlivou selekci písní, je skutečnost, která evidentně značné části posluchaček a posluchačů nevadí. Tradičním argumentem pro obhajobu této konzervace hudebních a v širším pojetí i kulturních poměrů je různými výzkumy zjištěná neochota lidí konzumovat novou a tzv. neznámou hudbu. Nesmí se ale zapomínat na to, že i ty nejvíce zprofanované šlágry byly kdysi také novinkami, jež nikdo neznal. Ani následující tituly z 90. let tady nebyly odjakživa. Pokaždé se musel najít někdo, kdo měl odvahu pustit tyto onehdy neznámé věci do vysílání:
4 Non Blondes – What’s Up? (1992)
Alanis Morissette – Ironic (1995)
Bon Jovi – Always (1994)
Bruce Springsteen – Streets of Philadelphia (1994)
Fool’s Garden – Lemon Tree (1995)
Meat Loaf – I’d Do Anything for Love (But I Won’t Do That) (1993)
Metallica – Nothing Else Matters (1991)
Mr. Big – To Be with You (1991)
Mylène Farmer – Désenchantée (1991)
Nick Kamen – I Promised Myself (1990)
No Doubt – Don’t Speak (1995)
Pet Shop Boys – Go West (1993)
R.E.M. – Losing My Religion (1991)
Scorpions – Wind of Change (1990)
Sinéad O’Connor – Nothing Compares 2 U (1990)
Soul Asylum – Runaway Train (1992)
Spin Doctors – Two Princes (1991)
The Connells – ’74–’75 (1993)
The Rembrandts – I’ll Be There for You (1994)
Tom Petty – Learning to Fly (1991)
Urge Overkill – Girl, You’ll Be a Woman Soon (1994)
Wet Wet Wet – Love Is All Around (1994).
Na MTV byly na čelných pozicích hitparád „ošoupávány“ třeba i tyto věci, ale dnes mají smůlu:
Tears for Fears – Advice for the Young at Heart
Del Amitri – Kiss This Thing Goodbye
C+C Music Factory – Things That Make You Go Hmmm…
Incognito – Always There
East 17 – Deep
MN8 – I`ve Got a Little Something For You
Gary Moore – Cold Day In Hell
George Michael – Jesus to a Child
Pet Shop Boys – A Red Letter Day
Hanson – Weird
Whitney Houston – It’s Not Right but It’s Okay.
Tyhlety songy nikdy nikdo v době jejich vzniku taky nenasadil na blind do českého éteru. Nasadili se až potom, co už byly spolehlivě a dokonale ošoupané na MTV…
Naprostá absence „hudební výchovy“ v českých rádiích je dána i absencí autorských večerních/víkendových pořadů, popřípadě autorského vhledu moderátorů vůbec. Autorské pořady totiž mohou sloužit jako taková pokusná laboratoř, jakou novou hudbu nasadit do rotací (ať už se jedná o novinky či starší méně známé kusy). Chytne se skladba ve večerním/víkendovém vysílání? Pak je možné ji v pohodě nasadit i přes týden. Autorské pořady jsou pak zpestřením běžných proudových vysílání, velmi dobře je dělá třeba Bayern 3. Jenže v ČR žádné autorské pořady nemáme, veškeré věci typu „osmdesátka“ na Hitrádiích je jen další blok, kde se hraje dokola to samé, jen se to snaží tvářit jako speciál.
Jak by měly autorské pořady v „mainstremovém“ střihu hodící se i na běžná rádia se můžeme učit třeba v Německu a Rakousku, a donedávna měli velký počet takových pořadů i na Slovensku, populární a hudebně velmi objevné bylo třeba „Terárium“ na Rádiu Okey, které bohužel zaniklo (jak už to bývá) s přechodem stanice pod firmu Lagardere.