Beaťákem na jednu hodinu

Seriál minirecenzí rockově zaměřených rozhlasových stanic v Praze dnes uzavře nejzvučnější značka – Radio Beat. V Praze i v celostátním měřítku devátý nejposlouchanější projekt existuje od roku 2002, za tu dobu se vysílání opatřené sloganem Classic Rock rozšířilo z hlavního města a okolí téměř do všech významnějších měst České republiky. V nově pokrytých regionech obvykle Beat budí pozornost až nadšení vzhledem k neuspokojivé nabídce stanic a formátů v menších městech dále od Prahy.

Jako vzorek ke zkoumání jsem vybral úsek vysílání Radia Beat v pondělí 9. srpna 2010 v čase 7:00 až 8:00 h. Playlist hodiny byl následující:

7:04 Jiří Schelinger – Lucrezia Borgia
7:07 Genesis – I Can’t Dance
7:11 Judas Priest – Breaking the Law
7:14 Bob Dylan – Positively 4th Street
7:19 Vítkovo kvarteto – Kdo ví
7:25 The Beatles – Back in the U. S. S. R.
7:25 Metallica – Low Man’s Lyric
7:39 ZZ Top – Gimme All Your Lovin‘
7:42 Petr Kalandra a Jazz Q – Blues starý ženský
7:47 Guns N‘ Roses – Paradise City
7:54 Bill Haley & His Comets – Shake, Rattle and Roll.

Po zprávách hlasově snadno identifikovatelného Petra Šimáčka v sedm následoval dlouhý souvislý tok hudby, až v 7:17 se objevil první (a jediný) vstup ranní moderátorky Kateřiny Kolínkové, známé pod přezdívkou Kachna. Informovala o dopravě (ovšem bez slavné znělky Beaťáci na čtyřech kolech), poté zazněla rubrika Menšinové sporty. Tento moment mi připomněl dobu před třemi lety, kdy podobnou relaci ve stejný čas míval Český rozhlas 4 – Radio Wave. Nezvykle dlouhý časový úsek mezi mluveným slovem naznačoval, že vysílání není zcela v obvyklých kolejích. Potvrdila to kolem jedné minuty trvající pomlka po doznění Vítkova kvarteta. Nekonečné ticho utnuli Beatles. Ti však stačili zahrát jen pár taktů a po necelé minutě byli vystřídáni tentokrát celou skladbou Low Man’s Lyric od Metalliky. Na tuzemské rozhlasové poměry neobvykle dlouhá píseň dovedla posluchače ke zprávám v poněkud avantgardním čase 7:37. Do konce hodiny už proudila do reproduktorů přijímačů pouze muzika.

Výše uvedený seznam jedenácti skladeb dokazuje, že Beat se drží kolonky „classic rock“ a do novějších tracků se nepouští příliš často. Nejnovější odehraný titul pocházel z roku 1997 (Metallica). Většina hudby vznikla v osmdesátých a devadesátých letech 20. století, což odpovídá posluchačskému jádru ve věku 30 až 49 let. Beat hraje ověřené rockové hity (někdy až pop-rock, resp. oldies), ale nebojí se specialit, které výrazně napomáhají k pozitivnímu vnímání stanice u náročnějšího publika. Genesis, Judas Priest, ZZ Top, to už jsou relativně ohrané písně. Beat zahrál i daleko méně „provařené“ skladby. Dylan, Vítkovo kvarteto, Metallica, ale také GNR byly pro mě dosud téměř neznámé. Nejvíce mě potěšila trojice interpretů na závěr hodiny. Filmové blues Martina Kratochvíla a Petra Kalandry, výteční Guns N‘ Roses a rock ‚n‘ rollová klasika na konec. Staré „buržoazně-imperialistické“ rock ‚n‘ rollové nahrávky jsou stále vitální, ale české stanice je vesměs ignorují a dávají přednost „normalizačně-socialistické“ produkci.

Radio Beat ve sledované šedesátiminutovce ukázalo, že ani velké profesionální stanici se občas nevyhýbají problémy s odbavením vysílání. U hojně poslouchaného rádia to určitě není dobré zjištění. To bylo to horší. Jinak má tento vysílač velmi kvalitně nastavený zvuk, který podtrhnul zajímavou směs kytarové muziky. Ranní vysílání i celý program Beatu jsou konzervativní, většina hlasů i pořadů je po léta neměnná, což považuji za výhodu. V přímém srovnání rádií Oldies, RockZone, Hey! a Beat patří mé sympatie především Oldies a Beatu, ač nejsem zarytým staromilcem ani oddaným posluchačem rockových stanic.