Hudba na Radiožurnálu po dvou letech: Změnilo se něco?

Přesně po dvou letech jsem neodolal a rozhodl se znovu zanořit do hudebních vln Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu. Objevují se hlasy, které hovoří o jistých pozitivních změnách a posunech v playlistu. Jak v těchto dnech tzv. veřejnoprávní vlajková loď hraje, jsem testoval v úterý 26. června 2012 ráno a večer od sedmi, vždy po šedesáti minutách. Zde je seznam toho, co odeznělo:

 

7:00-08:00
7:10 Madonna – Who’s That Girl (1987)
7:17 Michal Hrůza a Kapela Hrůzy – Napořád (2009)
7:26 Barbra Streisand – Woman in Love (1980)
7:34 Queen & David Bowie – Under Pressure (1981)
7:40 Lights – The Last Thing on Your Mind (2008)
7:47 Bob Dylan – Knockin‘ on Heaven’s Door (1973)
7:55 Richard Müller – Nebude to ľahké (1992)

 

19:00-20:00
19:07 Alannah Myles – Black Velvet (1989)
19:14 Vanessa-Mae – Destiny (2001)
19:19 Věra Špinarová – Kouzlo bílejch čar (2001)
19:26 Elton John – Circle of Life (1994)
19:34 Alanis Morissette – Ironic (1995)
19:40 Bruno Mars – Count on Me (2010)
19:49 Crowded House – Don’t Dream It’s Over (1986)
19:56 ZOO – Čas sluhů (1989)

 

Při podobném poslechu před čtyřiadvaceti měsíci jsem všechny písně znal, tentokrát mi nic neříkala kanadská zpěvačka Lights. Troufám si odhadnout, že běžnému posluchači Radiožurnálu je tato umělkyně rovněž cizí. Zatímco v roce 2010 hrála stanice nejstarší titul z roku 1964, v úterý byl historický limit posunut na rok 1973. Šlo o Boba Dylana, jinak jediného zástupce hudby 70. let. Nejvíce hudby bylo z 80. let a z období po roce 2000. To se nezměnilo. Podobný byl poměr zahraniční vs. české a slovenské hity (80/20).

Na playlistech „velkých“ rádií mě vždy zajímá, zda se mezi velmi známé písně podaří propašovat něco méně ohraného, zvláštního. V případě Radiožurnálu to byla hned první písnička Who’s That Girl od Madonny. Jde o relativně málo opotřebovaný kus, který po ránu příjemně překvapil. Další položky v pořadí vzhledem ke značné ohranosti, resp. slabšímu hudebnímu nápadu, už tak atraktivní nebyly. Z obávaných „normalizačních“ šlágrů nezazněl jediný. Tradiční tuzemskou pop music zastoupila pouze Věra Špinarová s poměrně novou písní. ČRo 1 se honosí tím, že Michala Davida nehraje, ale hudbu pro Věru Špinarovou složil v tomto případě právě on. Jistá pachuť tak přece jen nastala. Radiožurnál se bohužel nevyhnul ani jednoznačně zprofanované hudbě. Např. Ironic od Alanis Morissette by tuzemští hudební dramaturgové měli na čas vyřadit z vysílání, jakkoliv povedená je to záležitost. Čas sluhů od ZOO je stálice, zazněl letos stejně jako před dvěma roky.

Celková dramaturgie stojí na pop-rockových, opatrných středních tempech, hlavně neodradit, nepřekvapit. Změny, které někteří posluchači vnímají, se ve sledovaných dvou hodinách projevily nepatrně. O trochu mladší hudba, subjektivně méně vyloženě odpuzujících interpretů i písní. Má-li být hudba na ČRo 1 koncipována jako nekonfliktní a decentní výplň prostoru mezi mluveným slovem pro širokou posluchačskou obec, bez další funkce, pak je zřejmě nastavena správně. V mých uších ale stanice po této stránce neobstojí, má představa média veřejné služby v duálním systému je poněkud jiná. Český rozhlas by měl vést, nikoliv následovat. Uvidíme a uslyšíme za další dva roky.

9 komentářů Hudba na Radiožurnálu po dvou letech: Změnilo se něco?

  • Ovi

    Před pár dny mě po ránu při letmém přelaďování potěšil __CR_1__ skladbou Missing (v relativně vzácné originální verzi) od Everything but the Girl. To je podle mě adekvátní song pro veřejnoprávní popové rádio. Bohužel je tento pozitivní dojem silně naředěn nepolevující přítomností odrhovaček v podání Divokýho Billa, Bonnie Tyler, Queen, Alphaville, Meat Loafa a dalších „otestovaných“. Petr není král dobré hudby.

  • sona

    nechápu, jak pracuje hudeb.redakce, stále denně stejné a do zblbnutí opakující se písničky.Poslouchám Radiož.prakticky celý den kvůli zprávám a reportážím atd.ale tohle mě plně odpuzuje. stejné pořadí stejných písniček dokola,dokola. Takže, jděte se vycpat !Hudební redakce naprosto ničí a kazí dobrou práci redaktorů a všech dalších

  • Ani v roce 2017 stále není Petr Králem dobré hudby, opakující se stejné písničky na Radiožurnálu jsou bohužel svědkem. Kvílení Miroslava Žbirky několikrát za den, stejně jako v roce 2011. Absolutní pohrdání historií populární hudby naší vlasti, nahrazeno xindlem, hrůzami, kryštofy, atd. tak každý den dokola. Stále mě to nutí přemýšlet proč tomu tak již tak dlouho musí být. Napsal jsem na toto téma úvahu a podpořil ji i vědeckou studií, koho to zajímá, může si přečíst na radiozurnal.blog.cz a https://hudba-radiozurnal.blogspot.cz/

    • Karlos Kroužilos

      Napsal jste to přesně. Nedávno jsem se zůčastnil jako posluchač Radiožurnálu testovacího vzorku hudby spol. Median. Měl jsem ohodnotit 600skladeb, co hraje ČR1 ve svém vysílaní. Skoro všechny jsem ohodnotil jako „Ohrané a když to slyším, přeladím“ Myslím si, že zrovna RŽ. by měl mít ve svém playlistě víc skladeb různých žánrů a různé varianty skladeb, či hrát od zpěváka méně známé skladby a upustit od rockpopu….I o tomto jsem napsal vzkaz P. Královi…..

    • Ovi

      Tomáši, souhlasím s tím, že vysoké rotace hudbě škodí a Český rozhlas by se měl vůči mainstreamovým komerčním stanicím pozitivně vymezovat a nesnažit se být jako ony. Problém ve Vašich úvahách vidím v tom, že na Radiožurnál pohlížíte, jako by se jednalo o jedinou stanici ČRo, která musí vysílat všechno, pro všechny a přitom kvalitně. Stěžujete si na to, že opakující se songy jsou od moderních, současných interpretů, že v playlistu už nejsou ti, kteří se proslavili v 60. až 80. letech v Československu.

      Je třeba zdůraznit fakt, že nejvyšší poslechovost má Radiožurnál ve věkových skupinách 40-49 a 30-39 a jeho publikum spíše mládne, přestože u mnoha posluchačů je znát značná setrvačnost. Navzdory svému věku a skutečným hudebním preferencím jen neradi přelaďují na vhodnější rádio.

      ČRo se zcela správně snaží minimalizovat překryvy s Dvojkou, která cílí na poněkud starší publikum, odhadem 45 až 60, i když její reálná poslechovost je nejvyšší ve skupině 60+, odkud by správně měly čerpat především krajské stanice ČRo. I zde je potíž se setrvačností v kombinaci s nedostatečným hudebním vymezením Dvojky vůči regionům.

      Právě tím, že Radiožurnál hraje modernější hudbu, dává prostor starším songům vyniknout na regionech, případně Dvojce, kam Gott, Vondráčková a podobní formátově dobře zapadnou.

      S posilováním pozice ČRo Plus jako zpravodajsko-publicistické stanice bez hudby oblíbené rovnoměrně napříč obrovským věkovým spektrem 30-79 bude růst tlak na to, aby Radiožurnál byl ještě silněji než dnes hudebním hitovým rádiem, pro mladšího posluchače od nějakých 25 do 45-50 let, určitě ne staršího. Radiožurnál jistě nebude hrát české oldies jen proto, že si je část posluchačů nedokáže najít na jiné stanici ČRo.

      Sám jsem problém s kvalitou či nekvalitou hudby na Radiožurnálu vyřešil tím, že ho neposlouchám, mou zpravodajskou a publicistickou potřebu pokrývá již několik let Plus.

Vložte komentář